NEJBLIŽŠÍ BOHOSLUŽBY

 
Loading...
 

Seznam všech bohoslužeb naleznete ZDE

Vítáme Vás na stránkách naší farnosti
  • Kdybychom povznesli naše srdce a povzbudili je k větší věrnosti místo toho, abychom upadli na duchu a ztratili odvahu, když se setkáme s nějakou chybou, ušli bychom ohromný kus cesty k Pánu. sv.František Saleský
  • Bez vědomí a vůle Boha se mi nic nepřihodí: žádné neštěstí, žádné dopuštění, žádné utrpení, žádná překážka ani žádná nemoc. bl.Rupert Mayer
  • Nauč se vidět Pána Ježíše v bližních a přijmi od nich všechno jako dané od Něho;služ jim jako Pánu Ježíši a budeš zažívat pokoj. sv.Maxmilián Maria Kolbe

Národní pouť do Polska 2016 (foto viz. Galerie)

Římskokatolická farnost Bánov – Národní pouť ve Svatém roce milosrdenství –

Krakow - Lagiewniky 26. - 28. května 2016

Duchovní doprovod: P. Jiří Kupka, farář

Řidič autobusu: p. František Zicha

Biskupové Čech a Moravy vyhlásili Národní pouť ve Svatém roce milosrdenství do Krakowa -Lagiewnik. ČBK pověřila organizací pouti Radio Proglas. Společně s Národní poutí proběhla pouť křesťanských médií, která bývá na Svatém Hostýně.

Na pouť přijelo přes 6000 českých poutníků, 170 kněží, 7 biskupů českých a 2 polští.

Naše farnost se rozhodla rozšířit samotné sobotní putování za Božím milosrdenstvím o dva předcházející dny a navštívit ještě Wadowice, Kalwárii Zebřidowskou, Wieliczku a samotný Krakow.

Ve čtvrtek ráno, o svátku Těla a Krve Páně (Božího těla) jsme před odjezdem měli v kostele sv. Martina v Bánově společnou mši svatou. Po jejím skončení a po požehnání na cestu od pana faráře vyrazil autobus s poutníky z Bánova, S. Loze a Bystřice p. L. směrem na Český Těšín. Po překročení hranice byla první plánovaná návštěva Wadowic, města známého především tím, že se zde v r. 1920 narodil Karol Wojtyla, který byl papežem pod jménem Jan Pavel II. v letech 1978-2005. O tom, že celé město žije duchovním životem, jsme se přesvědčili i velkou účastí lidí na bohoslužbách právě o svátku Božího těla v bazilice Obětování nejsvětější Panny Marie, neměli jsme možnost si prohlédnout blíže interiér a křtitelnici, kde byl papež Jan Pavel II. pokřten. Mnozí se vyfotografovali u sochy papeže v papežském rouchu, jak se zvednutou rukou dává požehnání. Rozděleni do dvou skupin jsme pak navštívili muzeum Jana Pavla II., které se nachází v jeho rodném domě. Všechny exponáty, rozdělené do několika oddělení, dokumentují jeho nelehké dětství, studia, lásku k poezii, divadlu a velkou zálibu v turistice a návštěvě hor. Nelze vyjmenovat všechny exponáty, ale nikoho nenechala lhostejným pistole, z níž Turek Ali Agca 13. 5. 1981 na nám. Sv. Petra ve Vatikánu několikrát vystřelil. Žádný papež před Janem Pavlem II. necestoval nikdy tak daleko a tak často jako on. A tak jsme si mohli „šlápnout“ i na trochu zeminy z každé země, kterou navštívil, nechyběla ani ta naše. Všem nám určitě zůstala v paměti slova nápisu u slunečních hodin na stěna kostela, která viděl z okna rodného domu:“ Čas utíká, věčnost čeká“.

Plni dojmů z Wadowic jsme pokračovali na Kalwárii Zebřidowskou. Do malého či polského Jeruzaléma, významného poutního místa, které je zapsáno i na seznamu památek UNESCO. Cestou bylo vidět, že je svátek Božího těla. Průvody, krojovaní, nazdobené oltáře i ploty u domů.

Protože se lidé scházeli na slavnostní mši svatou do chrámu Panny Marie královny andělů, většina z našich poutníků se vydala na jednu z nejkrásnějších evropských kalvárií. U jednotlivých zastavení křížové cesty - kapliček jsme se pomodlili a vnímali, jak jsou harmonicky zasazeny do okolní krajiny. Poté jsme se ještě měli možnost zúčastnit mše svaté v bazilice, které kraluje obraz Matky Boží Kalwarské v boční kapli, projít areál, který spravuje řád sv. Františka. Stejně jako zdejší mniši i my mějme na mysli slova: „Když se nemodlíte srdcem, je zbytečné, že ústa pracují“.

Jan Pavel II.: “Kalwárie má v sobě cosi takového, že přitahuje člověka. Co k tomu přispívá? Všechno to, umístění v prostoru a čase, uprostřed těch hor a pahorků, vymodlené takovým množstvím srdcí, skrze tolik pokolení, stanoví zvláštní poklad víry, naděje a lásky Božího lidu na této zemi“.

Poté už jsme směřovali do Krakowa, hotelu „Krakus“, kde jsme měli zajištěno na celý pobyt ubytování a stravu, s nímiž jsme byli nadmíru spokojeni.

V pátek ráno po ranní modlitbě nás čekala objednaná prohlídka solného dolu ve Wieliczce, jednoho z nejatraktivnějších solných dolů na světě, který byl pro svou unikátnost r. 1978 zapsán do seznamu UNESCO. Nejdříve bylo zapotřebí sestoupat 380 schodů, než jsme se dostali do hloubky 64 metrů pod povrchem země. Tady napříč solnými doly vedla trasa prohlídky, která nás zavedla do různých galerií a komnat. Nejznámější z nich je nádherná kaple blahoslavené Kingy s úžasnou výzdobou. V největší kapli sv. Krále v hloubce sto metrů pod zemí kromě velkého množství soch jsou i nádherné reliéfy, z nich nejznámější je reliéf Poslední večeře, vytesaný podle fresky L. Da Vinciho. Od naší skvělé průvodkyně Renaty jsme se dozvěděli i to, že tu bývají i mše svaté a svatební obřady.

Prohlédli jsme si i původní těžební komory včetně nutného zařízení a strojů, slaná podzemní jezera.

A pak nás čekal zážitek zcela ojedinělý. V podzemí, v kapli sv. Jana Pavla II., kde obětní stůl, dekorace atd. - vše bylo, jak jinak, ze soli - sloužil náš Otec Jiří spolu s našimi šesti ministranty jen pro naše poutníky mši svatou. Přítomen byl i polský „kostelník“.

Po jejím skončení jsme pak výtahem vyjeli nahoru. Ještě jsme koupili nějaké suvenýry a zpět do autobusu. Čekal nás Krakow (760.000 obyv.) - Wawel a Staré Město. /UNESCO/

Po nábřeží Wisly jsme vystoupali na starobylý Wawel. Nejdříve jsme si prohlédli katedrálu sv. Stanislava a Václava na Wawelu. Je to cihlová gotická trojlodní bazilika se třemi věžemi a věncem 21 kapliček. Byla tradičním korunovačním kostelem i pohřebištěm polských králů. Prohlédli jsme si kryptu, kde jsou pohřbeny významné osobnosti polského národa. Po prohlídce nádvoří královského hradu jsme kolem kostela sv. Petra a Pavla krásnou Kanovnickou ulicí došli ke kamennému románskému kostelíku sv. Vojtěcha z 11. st., asi nejstaršímu v Krakowě. A už jsme se octli na Hlavním náměstí, jednom z největších v Evropě (40 000 m2). Uprostřed jsou Sukiennice – tržnice, má 2 řady krámků uvnitř, novogotické arkády po obou delších stranách.

Radniční věž 70 m vysoká, z cihel a kamene, vstup střeží dva kamenní lvi.

Pomník básníka Adama Mickiewicze odhalen r. 1898, za 2. sv. války zničen, r. 1955 znovu odhalen.

Mariánský kostel je gotická bazilika ze 14. stol. se 2 věžemi-81 m, 69 m. Každou hodinu se z vyšší věže rozezní a pak utichne zvuk trubky zvané hejnal, jak vypráví legenda o trubači, kterého v r. 1241 zabili Tataři během svého vpádu. I nám odtroubil 18. hodinu, kdy jsme se společně vraceli od kostelíka sv. Vojtěcha k autobusu, na skvělou večeři a ubytování na hotel Krakus.

V sobotu jsme si přivstali, abychom zvládli co nejdřív naložení zavazadel, snídani a snažili se být co nejdříve v Lagiewnikách, Určitě se nám to vyplatilo, bazilika Božího milosrdenství teprve očekávala hlavní příliv poutníků. Již z dálky viditelná „loď“, uvnitř stroze moderní, hlavní dominantu tvoří kopie obrazu Božího milosrdenství- Ježíš se dvěma paprsky vycházejícími z jeho srdce. V červnu 1997 sv. Jan Pavel II. posvětil základní kámen (přivezen z Golgoty) nového chrámu. V r. 1999 zahájena stavba r. 2002 byla papežem vysvěcen a zasvěcen Božímu milosrdenství. Individuálně jsme mohli navštívit kapli s obrazem Milosrdného Ježíše a sv. Sestry Faustiny, jsou tam i relikvie sestry Faustiny. S kaplí je spojený klášter sester a výchovné centrum pro mládež. Nedaleko baziliky je vybudováno centrum sv. Jana Pavla II.,

V 10.30 začala mše svatá v bazilice Božího milosrdenství. “Odpuštění dává možnost uzdravit naše vztahy. Na nás záleží, jestli této možnosti využijeme“, podotkl olomoucký arcibiskup Jan Graubner ve svém kázání. Ve své promluvě o milosrdenství také připomněl, že i po odpuštění hříchu může zůstat hluboké zranění, jehož uzdravení vyžaduje čas, trpělivost a duchovní rehabilitaci. Poutní mši svaté předsedal kardinál Dominik Duka, zpěvem bohoslužbu doprovodila Schola brněnské mládeže. Česká hymna zazpívaná více než 5000 poutníky na závěr mše svaté byla krásnou tečkou.

Po polední pauze následoval souběžný program dle programu s popisem, který byl součástí „Poutnického balíčku“. Poutníky při odpoledním programu pozdravil i krakovský arcibiskup, kardinál Stanislaw Dziwisz. “Dnešek napsal krásnou novou stranu historie této baziliky. Překvapili jste nás. Říká se, že Češi se k Pánu Bohu moc nehlásí. Vaše pouť ale mění náš pohled: vidím, že se v Čechách a na Moravě cosi děje, něco se probouzí. Zde Pán Ježíš mluvil ke svaté sestře Faustině Kowalské. Zde se snažíme stále hlásat poselství, které nám zanechal: Ve světě nebude klid a pokoj, pokud se neobrátí k Božímu milosrdenství“, podotkl krakovský arcibiskup.

Závěrem poutníkům požehnal Mons. Dominik kardinál Duka, následoval zpěv Te Deum.

Putování bánovské farnosti za Božím milosrdenstvím v rámci Národní pouti bylo u konce.

Každý jistě prožil Národní pouť jinak a po svém. Každý z tohoto dne bude mít jiné zážitky. Už jenom proto, že to bylo setkání v tak hojném počtu.

Na závěr slova Svatého otce Františka v poselství:

“Zvláštním znamením Svatého roku je pouť, protože je obrazem cesty, kterou se každý člověk svým životem ubírá. Život je putováním a lidská bytost je viator, poutník, který jde po cestě ke kýženému cíli. Milosrdenství je cílem, kterého je třeba dosáhnout a který vyžaduje závazek a oběť.“

4510